Bude to láska?

- Nevim, co chci a nedám pokoj dokud to nedostanu. -                                                                                               

Napsala si kamarádka na Facebook. Vypadá to, že dostala, co nechtěla a že je v tom dokonce spokojená. Gratulace. Prý existují lidé, kteří vědí co chtějí a já tomu skutečně věřím (říká se jim muži pozn. aut.). Já jím rozhodně nejsem. Občas ale všechny společně propadáme pocitu, že přesně vímě, co chceme. 

Nejhorší je, když chceme lásku. 

- Žena hledá lásku a tak jí skutečně najde. Muž hledá sex a někdy najde lásku – napsal Maxim E. Matkin v rozečtené knize. Zaklapla jsem knihu a podívala se na toho, kdo ležel vedle mě.  

Někdy prahneme po lásce tak zoufale, až se pověsíme na prvního koho potkáme. Taková je i Jana. Chytrá a krásná, se sebevědomím na nule (neptejte se mě proč). Potkala svého prince, kterého si vzala. Manžel chce, aby byla doma, aby mu povila dítě, aby mu prala, uklízela, žehlila. A ona toho má chudák nějak dost a má dost i toho chudáka, kterýho si vzala. Prostě jenom toužila po někom, kdo by jí miloval.

Občas se nám zachce mít lásku dokonalou. Monika. Ví, že není dokonalá a že dokonalý není ani muž. Jak tedy najít dokonalou lásku? Jednoduše. Když nemůže mít dva v jednou, bude mít dva ve dvou. Tak má milence, kterej je tak trochu... (nenapadá mě žádný slušný slovo), taky toho hodnýho (je s nim trochu nuda) a největší má deprese. Kam se vytratila láska? Sama neví. 

Možná že láska pro nás není. Ivetě už někdo dvakrát zlomil srdce. Stáhla se, rozhodla se být sama. S cynickým úsměvem na rtech rozdávala rady a ironické obočí bylo její odpovědí na  vzdycháním kamarádek. Nakonec ji to dostihlo. Znovu se stejnou intenzitou. Znovu to nevyšlo. Je rozhodnutá, že už nic nechce. Ani lásku, ani muže. 

V lásce chceme jistotu, láska může být jistotou (možná). Tereza jí hledala pořád, chtěla mít klid. Nakonec se rozhodla pojistit si klid a získat jistotu. Chce se vdát. Může to ale vyjít takové zneklidňující osobnosti jako Tereza? Chce svatbu, jistotu nebo lásku?

To jsou moje oblíbené hrdinky. Hrdinky z mého života. Nesouhlasím s nimi a oni nesouhlasí se mnou. Každá dokážeme poradit té druhé, jenom ne sobě. 

Nesouhlasně vrtí hlavami, když jim vysvětluju, že nevím co chci, že jen vím, co na mě zapůsobí – s největší pravděpodobností někdo, kdo nic pořádně nědělá, zato umí perfektně žvanit o lásce. Moje pojetí jim přijde moc free – nic moc z toho zkrátka nekouká. Mám si prý dát nějaký cíl, nějaký plán. Asi pětiletku nebo co. Není to ani o zoufalství, ani o dokonalosti, ani o jistotě. Možná se to nejvíc blíží tomu, že láska není, jak praví Iveta. Často s nima sedím nad vínem, často se hádáme a hledáme dál. Každá to svoje pojetí lásky. Sice nevíme co chceme, ale pokoj si nedáme. 

Položila jsem knihu na noční stolek a podívala se vedle sebe. Ležel tam žvanil, který v podstatě nic nedělá. Bude to láska?