Koťátka na Rock for People 3
Konečně VIP novinářka
To že nemám věčně věků prachy, je stará známá historka. Ale mám mozek a nebojím se ho (občas) použít. Inu zamyslela jsem se a vykoumala, že když už ve svém volnu píšu pro studentské plátky, že by z toho mohlo třeba něco kápnout. Třeba vstupenka na Rock for People.
A tak mi přišel jednou milý e-mail, že dostanu vipku, že mám přístup do backstage a že si můžu šunky vyvalovat ve vip kempu. Zkrátka a dobře, že se budu mít prase v žitě.
Viděla jsem, jak plavně vlaju na festivalu, s diktafonem v ruce. Viděla jsem, jak si vybírám jen ty nejpěknější kousky a dělám s nimi rozhovory. Viděla jsem taky, jak každé ráno důležitě nakráčim do press centra a tam, s kafem a cigaretou, budu dělat těžkou novinařinu. Psát geniální, nervy drásající články…. Hm, nejspíš jsem měla šedej zákal…
Táhla jsem se v sobotu od autobusu, vědoma si toho, že šunky si ve vip kempu vyvalovat nebudu. Že pěkně pošupajdim do kempu pro plebs. Protože nemám co? Stan nemám. A mý kamarádi ho co? Mají. Ale mý kamarádi nejsou, co? VIP přeci! Vlastně je to takhle mnohem, mnohem lepší! Kdepak novináři, co se válej u bazénu v hotelu a festival sledujou maximálně v televizi. Pche! To není nic pro mě. Já budu jiná! Opravdová! Syrová! Autentická! A tak jsem teda popadla pressku a řítila se do stanovýho městečka.
Slunce žhne, nehne se ani lísteček. Leje ze mě, když stavím stan. Leje ze mě, když odevzdaně kráčím k areálu. Fronty. Jsou všude. Do kempu, na pásku, na pivo. Moc se toho za ten rok nezměnilo. Možná jen to pivo je o nějakou tu kačku dražší. Ale co, je to autentický!
Kamarádi si hrají s diktafonem, kterej mi šéfik včera na Václaváku strčil do ruky se slovy – „Ovládání je jednoduchý. Si s tim trochu pohraj. To zvládneš, ne? Si chytrá holka.“ Jsem nejspíš totálně tupá holka. Kamarádi se výborně baví a nakonec záhadu rozlouskneme a zjistíme, jak na diktafon nahrávat. „Kláro, Kláro! Jak se máš? Kláro, Kláro, Kláro! Jak se máš?“ řvou ti šílenci jeden přes druhého na ten přístrojek.
S první kapelou konečně přichází i první pozitivní vlna emocí. Goodfellas. Festival si konečně začínám užívat. Písničky jsou nadupané a celý koncert perfektně odsejpá. Marně si lámu hlavu, proč takovéhle kapely zůstávají světu neznámé. Proč probůh pořád posloucháme Káju Gotta?! Ne, teď jsem tu já. Já vám otevřu oči národe ignorantů! Po chvíli okukování koťátek na pódiu usuzuji, že je na čase, abych vyzkoušela diktafon. Za hangárem si narychlo sepisuji několik otázek, nasazuji pressku na krk a se srdcem v kalhotách vyražím do backstage.
Kluci jsou neuvěřitelně milí a tak se jich ptám a jsem z toho všeho značně naplašená. Za deset minut je po všem a já slibuju, že zítra bude rozhovor na webu. A mířím na Coccote Minute (kteří byli mimochodem strašní). Po koncertě se pěkně usazují na trávníčku, nasazuju sluchátka a chci si přepsat rozhovor. Místo kýženého intervia, my začne do uší hulákat: „Kláro, Kláro! Jak se máš? Kláro, Kláro, Kláro! Jak se máš?“ Kurnik. Kde udělali soudruzi chybu? Marně mačkám čudlíky. Jdu se zabít.
Večer popíjim a rozhovor si cucám z prstu. Končí první den a nad stanovým městečkem se nesou výkřiky. „Dáš si s náma vodku, Kláro? A přestaň už s tim psanim.“ Házim tužku do stanu. Jde se žít.
Konečně fungující diktafon
Kafe. První myšlenka druhého dne. Vydávám se tedy na štreku přes celý kemp. Jedna jediná kavárna je omotaná chumlem lidí. Stoupnu si odevzdaně do fronty a zakazuji si myslet na vip kemp, okolo kterého jsem včera šla. Nepředstavuju si ty židličky a stolečky pod přístřeškem. Nepředstavuju si, jak se proberu, dojdu k židličce a dám si kafe a čoko rolku. Ne. Jsem v kempu pro plebs. Je to autentický. Je to opravdový… Achjo.
Dopoledne zdrhám z festivalového pekla na nedalekou pláž. Kašlu na kapely, kašlu na čtenáře. Ať si trhnou a poslouchaj si Karla Gotta. Na pláži je příjemnějc a já konečně píšu první článek. Pak začnu prudit své kamarády, ať už jako jdem. Že potřebuju nacpat, to co jsem si napsala rukou, do počítače a odeslat. Po hodině kapitulují a vracíme se na festival. A já konečně poprvé nakračím do press centra.
Pravda, kafe jsem si udělat mohla. Stihla bych jich vypít během toho čekání tak pět. Pozoruju obdobné mlaďochy jako já, jak sedí nad klávesnicí a marně loví slova. Nejradši bych jim zakroutila krkem. Šmarjápanno, to si to nemohli připravit? Po půl hodině se konečně dostávám ke klávesnici, kde je prohozený Y a Z. Není tu nikdo, kdo by mi poradil, jak změnit QWERTY do QWERTZ a já se půjdu oběsit. Přepsání článku mi trvá asi hodinu navzdory tomu, že umim psát všema deseti.
Vyšťavená se tedy sunu na další koncerty, což mi konečně aspoň trochu zdvihá náladu. Potkávám Michala. „Hele půjč mi ten tvůj diktafon, to přece není možný, aby se to jen tak smazalo.“ Dávám mu diktafon se slovy, že už je to stejně šumák, článek je napsán a odeslán, dost možná už visí na webu… Můj monolog přeruší sametový hlas kytaristův- „Goodfelllas si řikáme podle toho filmu…“. Takže měl pravdu, smazat rozhovor možný není. Možný je jenom to, že jsem střevo. Možný? Jistý!
Konečně klid
Třetí den je klidný. Už vim jak se nahrává rozhovor. Už vim kdy přijít do press centra. Už vim, ke kterýmu počítači si sednout. Navíc dneska hrajou Muse. A ty jsou boží! Kamarádi sice remcaj, že je to dobře seřízenej stroj, vypočítaná šou a kdesi cosi…Ale akorát blbě kecaj. Já jsem spokojená. Hudba se mi líbí. Světýlka se mi libí. A tak hned ještě po koncertě unešená píšu report. Třetí den není vůbec krizový, naopak konečně se vyklidňuju.
Konečně konec
Probouzím s motýlíma v břiše. Poslední den Jsem nervozní jak sáňky v létě. Měla bych mít zařízený rozhovor s The Subways. Jsou to miláčkové, ale… Nemám nic připraveného a jsou to Angličani. To znamená, že budu muset mluvit ingliš. A já přeci zas tak dobře ingliš neumim! Ale jak říkám, měla bych mít zařízený rozhovor…
Balim stan a není mi do skoku. Píšu včerejší report a není mi do skoku. Okolo poledne přicházím do press centra. Na myšlenku, že budu mluvit ingliš si pomalu zvykám. Otázky mám připravené. A tam se dovídám, že jsem jen náhradník. Někdo od nás, kdo měl něco zařídit, nezařídil nic. Náhradnictví se „překvapivě“ nekoná. Ostatní novináři dorazili tak jak měli. Zamačkávám slzu. S Billym a Charlotte se nesetkám. Škoda.
Festival končí. Odjíždím v autě směr Praha, v uších mi zní Rome wasn´t built in a day a je mi tak nějak smutně krásně. Byl to stres, ale o nic nešlo. Psaní mě baví a proč si to konec konců nevyzkoušet i na trochu jinym levlu. Je to rozhodně psina. Seznámila jsem s koťátkama a ten vycucanej rozhovor jsem docela trefila. Povídala jsem si taky s Tonyou Graves a ta je uplně malinká a moc příjemná. Viděla jsem Muse a přežila The Prodigy. Navíc bylo všude hafo anglickejch vyhublejch muzikantů, který miluju. A kdyby vás zajímalo, co všechno jsem to za ty čtyři dny nadrásala mrkněte na studentpoint. Jsou tam moje články. Pokud je nesmazali, visí tam šťastně dodnes.
Foto od kamarádky z mokré čtvrti Avi.
Klára Hüttlová
Proč se učíš švédsky? (2. část)
Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem. (První část naleznete tady)
Klára Hüttlová
Proč se učíš švédsky? (1. část)
Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem.
Klára Hüttlová
Koktejly a sny
- Žádní negramotní taxikáři, žádní kokrhající kohouti uprostřed noci, nikdo se se mnou nechce vyfotit, nikdo mi nenabízí úžasný naušničky, netroubí se tady, nedávaj tu super hindy filmy, zima je tu, krysy tu neběhaj... Je to tady strašně sterilní. - Zaúpěla jsem při pohledu na listopadovou Prahu. Taxikář na se na mě otočil a pozdvihl obočí.
Klára Hüttlová
Uměleckoprůmyslový víkend
Chodit na muzejní noc je čistej nerozum. To ví každém malej harant. Vzpomínám si, bylo to před lety, nic zlého netuše, dojela jsem na Staroměstskou a vstoupila do Uměleckoprůmyslového muzea. Temno, mraky lidí, někde v dáli tušené, chabě osvícené exponáty.Dav mě nesl, sotva jsem popadala dech a marně hledala ceduli s nápisem „Východ“. Svůj omyl jsem nakonec rozdýchávala na schodech s výhledem na židovský hřbitov. Snažila jsem se najít pokoj v duši.
Klára Hüttlová
Kolik stojí sex? A kolik láska?
Doba konzumu a nakupování nás mění ve zvířátka. Nejdříve sedíme dlouhé hodiny připoutání ke kancelářské židli, abychom posléze trávili volné chvíle lovem v nákupních centrech. Všechno má svojí cenu – víno z Francie, nový parfém od Gucciho i boty od Baťy. Víme, kde nakoupit levně i kde nakoupit luxusně. Dovedeme si spočítat, kolik utratit za pravou pashiminu a je nám jasné, že ta od vietnamského klenotníka z rohu ulice, je dobrá leda tak na vytření podlahy. Ocenit dokážeme všechno. Ale jaká cenovka visí na komoditách jako sex, vztah a láska?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Hromadná nehoda u letiště zastavila Pražský okruh, jedno z aut skončilo na střeše
Všechny složky integrovaného záchranného systému zasahovaly v pondělí na 27. kilometru Pražského...
Trojský koník v Evropě. San Marino se stalo základnou ruských špionů
Premium Jeden z nejmenších států v Evropě vzbuzuje čím dál větší pozornost západních tajných služeb....
Jaká práce lidem zbyla? Spolupráci s OpenAI vedou z médií i Financial Times
Financial Times (FT) se stal prvním významným britským zpravodajským médiem, které uzavřelo...
Špehovali, zpřístupňovali trezory. Jak se ruští „krtci“ ve Vrběticích činili
Série výbuchů a incidentů v Evropě, včetně explozí v muničním areálu ve Vrběticích z roku 2014,...
Prodej bytu 2+kk, 69 m2, Chrustenice
Chrustenice, okres Beroun
4 950 000 Kč
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2608x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- lásky a nelásky: 61 českých spisovatelů o lásce
- Ian McEwan - Betonová zahrada
- Peter Mayle - Provence A-Z
- Ultra Violet - Má léta s Andy Warholem
- Arnošt Tabáček - Adina Mandlová: fámy a skutečnost
- Rudolf Havlík - Nikdo nechce čekat věčně
- Jan Malinda - Ilegální vztahy
- Jitka Gotterová - Tak jde život
- Petra Soukupová - K moři
- Michal Hvorecký - Plyš
- Honza Mach - Pornoherec na penzi
- Anna Gavalda - Prostě spolu
- Jaroslav Rudiš - Potichu
- Martin Fendrych - Slib, že mě zabiješ
- Pedro Almodóvar - Patty Diphusa, Venuše záchodků
- Maxim E. Matkin - Mexická vlna
- Nick Hornby - Všechny moje lásky
- Haruki Murakami - Norské dřevo
- Bernhard Schlink - Předčítač
- A. Hrouzková, E. Krátká - Expanze na Mars
- Jana Šrámková - Hruškadóttir
- Mariusz Szczygieł - Gottland
- Jaromír Konečný - Moravská rapsodie
- Maxim E. Matkin - Půlnoční deník
- Jaroslav Rudiš - Grandhotel
- Josef Škvorecký - Útěky: Lída Baarová
- Michael Cunningham - Domov na konci světa
- Iva Pekárková - Kulatý svět
- Simon Mawer - Skleněný pokoj
- Jozef Banáš - Zóna nadšení
- Sarah Waters - Špičkou jazyka
- Jan Cempírek - Rafinerie
- Tomáš Zmeškal - Milostný dopis klínovým písmem
- Miriam Löwensteinová - V Koreji se Korejcům nevyhneme
- Paolo Giordano - Osamělost prvočísel
- Jaroslav Balvín - Mácha: Deníky
- Elizabeth Gilbert - Jíst, meditovat, milovat
- Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
- Emil Hakl - O létajících objektech
- Michal Viewegh - Biomanželka
- Ivan Klíma - Moje první lásky (a jiné milostné povídky)
- Klára Mandausová - Slunečnice
- Maxim E. Matkin - Láska je chyba v programe
- Nadine Bismuthová - Vzala jste si psychopata?
- Mikaël Ollivier - Život k sežrání
- Stig Dagerman - Popálené dítě
- Petra Hůlová - Paměť mojí babičce
- Delphine de Vigan - Ani později, ani jinde
- Allain de Botton - Lekce z lásky
- Isabel Allende - Dcera štěstěny
Oblíbené blogy
- Lenka Veverková
- Eva Pallotto
- Mona Maršálová
- Jan Mach
- Jitka Gotterová
- lona.lona
- Lukáš Palán
- Tomáš Fojtík
- Pan majitel a spisovatel
- Petra Horáková
- Iva Pekárková
- Stanislav Wiener
- Ilona Ondráčková
- Rudiš
- Iva Štefančíková