Jsem nafoukaná Pražačka, no a co?!
Utíkala jsem postupně. Nejdřív na střední školu. Potom do divadelního souboru. Potom do kin, kaváren, klubů….. potom na další školu a do dalších kin, kaváren a spolků pochybné pověsti (jenom divadlu zůstávám věrná)…. A nakonec ještě dál.
Manchester – tam se proces proměny z prosté vesnické dívky v nafoukanou městskou slečnu dokončil. Ochutnala jsem život velkoměsta a nic menšího už mi nemohlo být dost dobré.
Najednou jsem nemusela v mrazu čekat na první ranní autobus (jezdil až v 7 hodin), aby mě odvezl zpátky do rodné hroudy. Nejedna kamarádka vyprávěla zoufalou historku, kterak se probudila v půl osmé v Kralupech nad Vltavou a volala mamince: - Maminko, maminečko, ty mě asi zabiješ, ale já jsem usnula v autobuse a přejela jsem a jsem teď v Kralupech. A z týhle díry mi nic nejde. Maminko, mě je strašně špatně, neřekla bys tatínkovi, aby pro mě přijel autem? - Smutné, že? Zvláště smutné, když to absolvujete každý druhý víkend a rodiče vás začnou podezírat z alkoholismu (dost možná oprávněně). V Manchesteru jsem si zkrátka vzala taxík a utáhla to i taková socka jako já. Když došly peníze – dalo se jít i pěšky, člověk alespoň vystřízlivěl.
Taky jsem o všem věděla první. Kdy budou slevy v Trafford centre? Kde je dobrý koupit lístky do divadla? Jaký koncerty se chystaj příští měsíc? Mimo jiné jsem i pochopila, proč je život ve městě tak drahý.
Cítila jsem se jako ryba ve vodě. Mohla jsem se nepozorovaně ztratit – nejbližší soused ani nevěděl, jak se jmenuju. Najít si práci dle vlastních možností a schopností a nebejt odkázaná na jednu krachující fabriku za polem. Nosit výstřihy až do pasu, náušnice do pasu a neposlouchat poznámky typu – To ti to jako nevadí, nosit tak dlouhý náušnice?. Zkrátka dolce vita.
Tak tedy, takový uvolněný byl život v Manchesteru. Bez zbytečných předsudků. Přátelé na dosah. Kultura na dosah. A jaký byl život v Odoleně Vodě? Vrátila jsem se zpět poslušně k rodičům, vítala mě jedna vyblikaná lampa v jinak prázdné ulici a pytlík poletující okolo. Depka. Sedla jsem k počítači a začala si hledat podnájem. V Praze.
Pár měsíců na to jsem tam bydlela. Konečně pražská naplavenina. A začla žít podobným stylem jako v Manchesteru. Mno tedy, nějakým zázračným řízením osudu jsem najednou objevovala i kouzlo zapadlé vísky….
Najednou se konaly báječné undergroundové akce ve sklepě pod lékárnou, které předčily i ty největší mejdany v La Casa Blů. A to nemluvím o Michalově retro bytě. No a s bývalými spolužáky ze základní školy se nějak vytříbily vztahy a schůzovali jsme po různých hospodách nezvykle často…. Samozřejmě v Odoleně Vodě. Marně jsem přemítala, kde byli všichni ti spolužáci, když jsem klepala kosu na zastávce v Kobylisích. Jak to, že o akcích pod Lékárnou se dozvídám až teď? Proč maj najednou všichni potřebu dělat mejdany u sebe doma? Tak mi to začlo nanovo. Ale přeci jen, chápává maminka mě nechávala přespat na Vodolce i dál….. Čili jsem pořád oficiálně nafoukaná naplavenina.
Pochopitelně i já, děvče to odvážné, občas udělám krok do neznáma a vydám se za exotikou – rozuměj na venkov, tj. za hranice Prahy. A já, děvče to naivní, se nestačím divit.
Nu tedy, jela jsem například do Liberce. Pěkné to město, pěkné do té doby, než jsem se otázala jedné prosté duše, prodávající v trafice, jakže se to dostanu na ten Ještěd.
- A jak to mám asi vědět?! – zařvala na mě ta žena a já se odplížila a začla hledat rozcestník.
A nebo Plzeň. Mívají tam zajímavý divadelní festival. A já dívka to kulturní, jsem zatoužila viděti nějaké představení. Coby dívka pražská a líná jsem Jindulce do telefonu vykládala:
- Simtě, ňáká blbá Plzeň, to máme projitý za půl hodiny křížem krážem, přece se teď nepotáhnu do knihovny pro mapu. –
Chyba! Plzeň poněkud předčila naše očekávání a my vybaveny několika vstupenkami jsme se motaly městem, hledajíce divadla. Až jsme uviděli pána. Pán, velký elegán, v bílém letním obleku s hůlkou, vypadal inteligentně. Jako bych nevěděla, že šaty nedělají člověka. Otázala jsem se tedy pána, zda by nám mohl poradit, že hledáme pivovar Světovar.
- A co tam jako chcete? – vybafnul na nás.
- No my tam máme mít za půl hodiny představení. –
- Tam ale žádný divadlo není. –
- No ale třeba je tam teď nějaká scéna v rámci toho festivalu, ne?! –
- Jakýho festivalu? –
- No tady je takovej mezinárodní divadelní festival, víte?! –
- Aha. – chvíli ticho. – No tam jezdí dvojka. – A zmizel.
Podívala jsem se na Jindulku – To myslel asi tramvaj, co? Napadá tě, kde tu můžou jezdit tramvaje? – Zkrátka ochotný český člověk.
No a Starý Smokovec u našich sousedů? Nebohého číšníka jsem se optala jaká je ta pizza (v jídelním lístku stálo: Pizza – 3,50 eur) a dostalo se mi odpovědi, že je taková kulatá. Kdo by to byl řekl… Spolkla jsem odpověď ve smyslu, že jsem čekala, že bude mít tvar trojbokého jehlanu a zkusila se vyjadřovat přesněji.
Brno. Má vůbec smysl psát něco o Brně a o jeho všeobjímající a nehynoucí lásce k Praze?
Oukej, uznávám a netvrdím, že Pražáci jsou ochota sama a můžou se přetrhnout, aby vám poradili kudy z nudy …. Ale stejně…. Kam se poděl ten prostý, srdečný venkovský člověk, který cizince vítá chlebem, solí a žejdlíkem vody. A hlavně – Úsměvem? Kde jsou ti lidé? Kdo jsou ti lidé?
Prostě jsem nafoukáná pražská naplavenina. Bydlim ve městě a nikdo si tu nehraje na kdovíjakou lásku a srdečnost. Dokážu pochopit, že někdo umírá blahem nad rozpadlym barákem kdesi v Kotěhůlkách o třech chalupách. Já bych tam jisto jistě umřela. Proto tleskám nadšeným sedlákům a selkám, kteří dokáží rozdělat oheň v kamnech, podojí krávu a na záchodě svítí petrolejkou. Ale budu jim tleskat z povzdálí, natažená na kanapíčku, v nějaké kavárně, s vínem v ruce.
Klára Hüttlová
Proč se učíš švédsky? (2. část)
Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem. (První část naleznete tady)
Klára Hüttlová
Proč se učíš švédsky? (1. část)
Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem.
Klára Hüttlová
Koktejly a sny
- Žádní negramotní taxikáři, žádní kokrhající kohouti uprostřed noci, nikdo se se mnou nechce vyfotit, nikdo mi nenabízí úžasný naušničky, netroubí se tady, nedávaj tu super hindy filmy, zima je tu, krysy tu neběhaj... Je to tady strašně sterilní. - Zaúpěla jsem při pohledu na listopadovou Prahu. Taxikář na se na mě otočil a pozdvihl obočí.
Klára Hüttlová
Uměleckoprůmyslový víkend
Chodit na muzejní noc je čistej nerozum. To ví každém malej harant. Vzpomínám si, bylo to před lety, nic zlého netuše, dojela jsem na Staroměstskou a vstoupila do Uměleckoprůmyslového muzea. Temno, mraky lidí, někde v dáli tušené, chabě osvícené exponáty.Dav mě nesl, sotva jsem popadala dech a marně hledala ceduli s nápisem „Východ“. Svůj omyl jsem nakonec rozdýchávala na schodech s výhledem na židovský hřbitov. Snažila jsem se najít pokoj v duši.
Klára Hüttlová
Kolik stojí sex? A kolik láska?
Doba konzumu a nakupování nás mění ve zvířátka. Nejdříve sedíme dlouhé hodiny připoutání ke kancelářské židli, abychom posléze trávili volné chvíle lovem v nákupních centrech. Všechno má svojí cenu – víno z Francie, nový parfém od Gucciho i boty od Baťy. Víme, kde nakoupit levně i kde nakoupit luxusně. Dovedeme si spočítat, kolik utratit za pravou pashiminu a je nám jasné, že ta od vietnamského klenotníka z rohu ulice, je dobrá leda tak na vytření podlahy. Ocenit dokážeme všechno. Ale jaká cenovka visí na komoditách jako sex, vztah a láska?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Havaroval vrtulník s prezidentem Íránu Raísím, vracel se z Ázerbájdžánu
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího a hovoří o...
Řidič na Lounsku narazil do stromu, ve zničeném vozidle zemřel
Náraz do stromu nepřežil v neděli ráno u Staňkovic na Lounsku řidič osobního auta. V autě cestoval...
Policisté při hokeji zakročili proti muži se zbraní, vypadala jako kalašnikov
Dlouhou střelnou zbraň nesl v ruce osmnáctiletý mladík, proti němuž v sobotu po poledni zakročili...
Doby, kdy se Česko Sudetoněmeckých sjezdů bálo, skončily, řekl velvyslanec
Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka řekl v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Augšpurku, že...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2608x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- lásky a nelásky: 61 českých spisovatelů o lásce
- Ian McEwan - Betonová zahrada
- Peter Mayle - Provence A-Z
- Ultra Violet - Má léta s Andy Warholem
- Arnošt Tabáček - Adina Mandlová: fámy a skutečnost
- Rudolf Havlík - Nikdo nechce čekat věčně
- Jan Malinda - Ilegální vztahy
- Jitka Gotterová - Tak jde život
- Petra Soukupová - K moři
- Michal Hvorecký - Plyš
- Honza Mach - Pornoherec na penzi
- Anna Gavalda - Prostě spolu
- Jaroslav Rudiš - Potichu
- Martin Fendrych - Slib, že mě zabiješ
- Pedro Almodóvar - Patty Diphusa, Venuše záchodků
- Maxim E. Matkin - Mexická vlna
- Nick Hornby - Všechny moje lásky
- Haruki Murakami - Norské dřevo
- Bernhard Schlink - Předčítač
- A. Hrouzková, E. Krátká - Expanze na Mars
- Jana Šrámková - Hruškadóttir
- Mariusz Szczygieł - Gottland
- Jaromír Konečný - Moravská rapsodie
- Maxim E. Matkin - Půlnoční deník
- Jaroslav Rudiš - Grandhotel
- Josef Škvorecký - Útěky: Lída Baarová
- Michael Cunningham - Domov na konci světa
- Iva Pekárková - Kulatý svět
- Simon Mawer - Skleněný pokoj
- Jozef Banáš - Zóna nadšení
- Sarah Waters - Špičkou jazyka
- Jan Cempírek - Rafinerie
- Tomáš Zmeškal - Milostný dopis klínovým písmem
- Miriam Löwensteinová - V Koreji se Korejcům nevyhneme
- Paolo Giordano - Osamělost prvočísel
- Jaroslav Balvín - Mácha: Deníky
- Elizabeth Gilbert - Jíst, meditovat, milovat
- Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
- Emil Hakl - O létajících objektech
- Michal Viewegh - Biomanželka
- Ivan Klíma - Moje první lásky (a jiné milostné povídky)
- Klára Mandausová - Slunečnice
- Maxim E. Matkin - Láska je chyba v programe
- Nadine Bismuthová - Vzala jste si psychopata?
- Mikaël Ollivier - Život k sežrání
- Stig Dagerman - Popálené dítě
- Petra Hůlová - Paměť mojí babičce
- Delphine de Vigan - Ani později, ani jinde
- Allain de Botton - Lekce z lásky
- Isabel Allende - Dcera štěstěny
Oblíbené blogy
- Lenka Veverková
- Eva Pallotto
- Mona Maršálová
- Jan Mach
- Jitka Gotterová
- lona.lona
- Lukáš Palán
- Tomáš Fojtík
- Pan majitel a spisovatel
- Petra Horáková
- Iva Pekárková
- Stanislav Wiener
- Ilona Ondráčková
- Rudiš
- Iva Štefančíková