Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jsem nafoukaná Pražačka, no a co?!

Aby bylo jasno – jsem naplavenina. Coby dítko jsem vyrůstala v Odoleně Vodě, vísce nepříliš to vzdálené od Prahy. Takže už od ranného dětství jsem se dožadovala výletů do Fučíkárny, nákupů kramflíkových botiček v Kotvě a filmových nedělí v kině Moskva. Na Vodolce byly sice lesy a kopce, ale veškerou zábavu tam představovalo volejbalové družstvo a diskotéka Santa Maria. Na sportovce jsem nikdy nebyla – jako dítě jsem nedokázala úplně přesně říct proč, jako dospělé mi můj problém se sportovci došel ve chvíli, kdy jsem jednoho z nich zaslechla hovořit v televizi. Obávám se, že bychom nenašli společnou řeč. Santa byla sice svého času vyhlášené místo (dokonce i Tereza Pergnerová tam jezdila kalit a Kája Saudek tomuto podniku namaloval plakát), mělo ovšem jednu zásadní vadu. DJe tam dělal můj otec a před ním se pít úplně beztrestně nedalo. Diskotéky mi nikdy nepřirostly k srdci. Čili jedinou možnost, jak se ztratit z dohledu rodičů a utéct před sportovci, představovala necelých dvacet kilometrů vzdálená Praha.

 

Utíkala jsem postupně. Nejdřív na střední školu. Potom do divadelního souboru. Potom do kin, kaváren, klubů….. potom na další školu a do dalších kin, kaváren a spolků pochybné pověsti (jenom divadlu zůstávám věrná)…. A nakonec ještě dál.

 

Manchester – tam se proces proměny z prosté vesnické dívky v nafoukanou městskou slečnu dokončil. Ochutnala jsem život velkoměsta a nic menšího už mi nemohlo být dost dobré.

 

Najednou jsem nemusela v mrazu čekat na první ranní autobus (jezdil až v 7 hodin), aby mě odvezl zpátky do rodné hroudy. Nejedna kamarádka vyprávěla zoufalou historku, kterak se probudila v půl osmé v Kralupech nad Vltavou a volala mamince: - Maminko, maminečko, ty mě asi zabiješ, ale já jsem usnula v autobuse a přejela jsem a jsem teď v Kralupech. A z týhle díry mi nic nejde. Maminko, mě je strašně špatně, neřekla bys tatínkovi, aby pro mě přijel autem? - Smutné, že? Zvláště smutné, když to absolvujete každý druhý víkend a rodiče vás začnou podezírat z alkoholismu (dost možná oprávněně). V Manchesteru jsem si zkrátka vzala taxík a utáhla to i taková socka jako já. Když došly peníze – dalo se jít i pěšky, člověk alespoň vystřízlivěl.

 

Taky jsem o všem věděla první. Kdy budou slevy v Trafford centre? Kde je dobrý koupit lístky do divadla? Jaký koncerty se chystaj příští měsíc? Mimo jiné jsem i pochopila, proč je život ve městě tak drahý.

 

Cítila jsem se jako ryba ve vodě. Mohla jsem se nepozorovaně ztratit – nejbližší soused ani nevěděl, jak se jmenuju. Najít si práci dle vlastních možností a schopností a nebejt odkázaná na jednu krachující fabriku za polem. Nosit výstřihy až do pasu, náušnice do pasu a neposlouchat poznámky typu – To ti to jako nevadí, nosit tak dlouhý náušnice?. Zkrátka  dolce vita.

 

Tak tedy, takový uvolněný byl život v Manchesteru. Bez zbytečných předsudků. Přátelé na dosah. Kultura na dosah. A jaký byl život v Odoleně Vodě? Vrátila jsem se zpět poslušně k rodičům, vítala mě jedna vyblikaná lampa v jinak prázdné ulici a pytlík poletující okolo. Depka. Sedla jsem k počítači a začala si hledat podnájem. V Praze.

 

Pár měsíců na to jsem tam bydlela. Konečně pražská naplavenina. A začla žít podobným stylem jako v Manchesteru. Mno tedy, nějakým zázračným řízením osudu jsem najednou objevovala i kouzlo zapadlé vísky….

 

Najednou se konaly báječné undergroundové akce ve sklepě pod lékárnou, které předčily i ty největší mejdany v La Casa Blů. A to nemluvím o Michalově retro bytě. No a s bývalými spolužáky ze základní školy se nějak vytříbily vztahy a schůzovali jsme po různých hospodách nezvykle často…. Samozřejmě v Odoleně Vodě. Marně jsem přemítala, kde byli všichni ti spolužáci, když jsem klepala kosu na zastávce v Kobylisích. Jak to, že o akcích pod Lékárnou se dozvídám až teď? Proč maj najednou všichni potřebu dělat mejdany u sebe doma? Tak mi to začlo nanovo. Ale přeci jen, chápává maminka mě nechávala přespat na Vodolce i dál….. Čili jsem pořád oficiálně nafoukaná naplavenina.

 

Pochopitelně i já, děvče to odvážné, občas udělám krok do neznáma a vydám se za exotikou – rozuměj na venkov, tj. za hranice Prahy. A já, děvče to naivní, se nestačím divit.

 

Nu tedy, jela jsem například do Liberce. Pěkné to město, pěkné do té doby, než jsem se otázala jedné prosté duše, prodávající v trafice, jakže se to dostanu na ten Ještěd.

-         A jak to mám asi vědět?! – zařvala na mě ta žena a já se odplížila a začla hledat rozcestník.

 

A nebo Plzeň. Mívají tam zajímavý divadelní festival. A já dívka to kulturní, jsem zatoužila viděti nějaké představení. Coby dívka pražská a líná jsem Jindulce do telefonu vykládala:

- Simtě, ňáká blbá Plzeň, to máme projitý za půl hodiny křížem krážem, přece se teď nepotáhnu do knihovny pro mapu. –

Chyba! Plzeň poněkud předčila naše očekávání a my vybaveny několika vstupenkami jsme se motaly městem, hledajíce divadla. Až jsme uviděli pána. Pán, velký elegán, v bílém letním obleku s hůlkou, vypadal inteligentně. Jako bych nevěděla, že šaty nedělají člověka. Otázala jsem se tedy pána, zda by nám mohl poradit, že hledáme pivovar Světovar.

-         A co tam jako chcete? – vybafnul na nás.

-         No my tam máme mít za půl hodiny představení. –

-         Tam ale žádný divadlo není. –

-         No ale třeba je tam teď nějaká scéna v rámci toho festivalu, ne?! –

-         Jakýho festivalu? –

-         No tady je takovej mezinárodní divadelní festival, víte?! –

-         Aha. – chvíli ticho. – No tam jezdí dvojka. – A zmizel.

Podívala jsem se na Jindulku – To myslel asi tramvaj, co? Napadá tě, kde tu  můžou jezdit tramvaje? – Zkrátka ochotný český člověk.

 

No a Starý Smokovec u našich sousedů? Nebohého číšníka jsem se optala jaká je ta pizza (v jídelním lístku stálo: Pizza – 3,50 eur) a dostalo se mi odpovědi, že je taková kulatá. Kdo by to byl řekl… Spolkla jsem odpověď ve smyslu, že jsem čekala, že bude mít tvar trojbokého jehlanu a zkusila se vyjadřovat přesněji.

 

Brno. Má vůbec smysl psát něco o Brně a o jeho všeobjímající a nehynoucí lásce k Praze?

 

Oukej, uznávám a netvrdím, že Pražáci jsou ochota sama a můžou se přetrhnout, aby vám poradili kudy z nudy …. Ale stejně…. Kam se poděl ten prostý, srdečný venkovský člověk, který cizince vítá chlebem, solí a žejdlíkem vody. A hlavně – Úsměvem? Kde jsou ti lidé? Kdo jsou ti lidé?

 

Prostě jsem nafoukáná pražská naplavenina. Bydlim ve městě a nikdo si tu nehraje na kdovíjakou lásku a srdečnost. Dokážu pochopit, že někdo umírá blahem nad rozpadlym barákem kdesi v Kotěhůlkách o třech chalupách.  Já bych tam jisto jistě umřela. Proto tleskám nadšeným sedlákům a selkám, kteří dokáží rozdělat oheň v kamnech, podojí krávu a na záchodě svítí petrolejkou. Ale budu jim tleskat z povzdálí, natažená na kanapíčku, v nějaké kavárně, s vínem v ruce.

Autor: Klára Hüttlová | pátek 16.10.2009 15:28 | karma článku: 30,08 | přečteno: 4925x
  • Další články autora

Klára Hüttlová

Proč se učíš švédsky? (2. část)

Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem. (První část naleznete tady)

13.4.2015 v 22:19 | Karma: 12,44 | Přečteno: 646x | Diskuse| Cestování

Klára Hüttlová

Proč se učíš švédsky? (1. část)

Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem.

11.4.2015 v 22:13 | Karma: 12,26 | Přečteno: 853x | Diskuse| Cestování

Klára Hüttlová

Koktejly a sny

- Žádní negramotní taxikáři, žádní kokrhající kohouti uprostřed noci, nikdo se se mnou nechce vyfotit, nikdo mi nenabízí úžasný naušničky, netroubí se tady, nedávaj tu super hindy filmy, zima je tu, krysy tu neběhaj... Je to tady strašně sterilní. - Zaúpěla jsem při pohledu na listopadovou Prahu. Taxikář na se na mě otočil a pozdvihl obočí.

9.12.2012 v 15:07 | Karma: 11,19 | Přečteno: 1345x | Diskuse| Cestování

Klára Hüttlová

Uměleckoprůmyslový víkend

Chodit na muzejní noc je čistej nerozum. To ví každém malej harant. Vzpomínám si, bylo to před lety, nic zlého netuše, dojela jsem na Staroměstskou a vstoupila do Uměleckoprůmyslového muzea. Temno, mraky lidí, někde v dáli tušené, chabě osvícené exponáty.Dav mě nesl, sotva jsem popadala dech a marně hledala ceduli s nápisem „Východ“. Svůj omyl jsem nakonec rozdýchávala na schodech s výhledem na židovský hřbitov. Snažila jsem se najít pokoj v duši.

1.7.2011 v 16:20 | Karma: 10,25 | Přečteno: 1725x | Diskuse| Kultura

Klára Hüttlová

Kolik stojí sex? A kolik láska?

Doba konzumu a nakupování nás mění ve zvířátka. Nejdříve sedíme dlouhé hodiny připoutání ke kancelářské židli, abychom posléze trávili volné chvíle lovem v nákupních centrech. Všechno má svojí cenu – víno z Francie, nový parfém od Gucciho i boty od Baťy. Víme, kde nakoupit levně i kde nakoupit luxusně. Dovedeme si spočítat, kolik utratit za pravou pashiminu a je nám jasné, že ta od vietnamského klenotníka z rohu ulice, je dobrá leda tak na vytření podlahy. Ocenit dokážeme všechno. Ale jaká cenovka visí na komoditách jako sex, vztah a láska?

30.6.2011 v 23:03 | Karma: 16,49 | Přečteno: 2889x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem

28. dubna 2024  20:49

Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...

Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem

28. dubna 2024

Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....

Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky

28. dubna 2024  19:06

Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...

VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok

28. dubna 2024  18:50

Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 75
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2608x
Prý vypadám exoticky a mám docela hezký … oči. Miluju umění, muže (někdy, některé) a ženy. Často tlachám v kavárnách a občas hraju divadlo. Jsem naivní cíťa a podle toho tento blog vypadá.

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky