Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ráno ve třech

30. 07. 2009 18:32:05
Posedávala jsem u stolu, bavila se, smála se a pak si ho všimla. Sexuální loudilové stojí u baru a koukaj do čeho by píchli. Taky tam takhle postával. Vysokej, tmovlasej. Skoro můj typ. Skoro. Trochu jsem ho znala. Z vyprávění. Prej ho má děsně velkýho (to o sobě tvrdí on). Spal s jednou mojí známou ( - Chápeš to? Ten kretén o mě bude vykládat, že jsem s nim spala! Jsem snad padlá na hlavu? - ). Jo a taky to břicho . Má ho fakt děsně pevný (na třicátníka).

Seděla jsem u toho stolu a pak připlul. Tak nějak fascinovaně zíral k našemu stolu celou dobu. S mojí kamarádkou jsme byly asi dobrej cíl. Zpočátku lichotil, byl milej, připaloval cigarety a tak.... Pak to ale začlo. Svěsil oči i ramena. A spustil milostnou serenádu.

- Jsem ženatej. Mám dvě krásný děti. Ale prosím tě, řekni mi, proč mě ty ženský nechtěj? –

Soucitně jsem ho poplácala po rameni.

- Jó hochu, tak to vážně netuším. –

- Přitahuju tě jako chlap? –

Koukala jsem ještě chvíli.

- Musim na záchod. –

Když jsem se vrátila, seděl vedle mojí kamarádky. Zase ten podvěšenej pohled, ani jsem nemusela slyšet, co říká.

Ráda pozoruju a tak jsem pozorovala. Zatímco on se sunul k ní, kamarádka se sunula od něj. Zatímco on na ní mohl oči nechat, kamarádka marně těkala a hledala záchytný bod. Když už byla v rohu a vypadalo to, že vybourá zeď, rozhodla jsem se tu chuděru zachránit.

Loudavě jsem se vydala ke stolu a vymýšlela důvod, proč se musíme zdejchnout. Už jsem se skoro dotkla jejího ramene, když jsem ztuhla v půli pohybu. Najednou, jakoby se zastavil čas, všechno znehybnělo a po schodech šel ON. ON vypadá asi takhle, metr šedesát, trošku kulatej, nenápadnej, schovanej pod čepicí. Miluju ho asi sto let. Já a dalších sto holek. Jen, co se do baru zase vrátil život, blondýna se usmála a otřela se o něj. Jen co jsem se znovu poprvé nadechla, bruneta ho pohladila po rameni a zašeptala mu něco do ucha. Posadila jsem se ke stolu.

Jak to psala ta Adina po té, co spatřila Goebbelse? - Jako když kobra hypnotizuje ptáčka? Nějak tak to bylo. Nějak tak to je. Ještěže není válka. Blížil se k našemu stolu, oči zapíchnuté naším směrem. Jsem malej ptáček a chystá se mě sežrat kobra.

Ráno jsem rozlepila jedno oko. 13:24. Otočila jsem hlavu. Vedle mě další dvě postavy. Zděšeně jsem se posadila. Spal tam ON. A vedlě něj ještě ona. Má drahá přítelkyně.

Podívala jsem se na sebe. Mám punčošky. Mám šatičky. Aspoň že tak. Mám i kabátek. Mám i botičky. Jak vidno, přežila jsem to ve vší počestnosti. Vytáhla jsem idolovu ruku z pod sukýnky, zula si botky a zkontrolovala, jestli si ta potvora náhodou neužívala víc než já. Všechno se zdálo být v pořádku.

Při smejvání včerejších hříchů mi začalo svítat. Koupelna. Tam měl ON původně spát. Včerejší noc. Ženatý zoufalec byl kamarád idola. Idol se s námi seznámil, panáky zaplatil. Pak nějaký víno. Všechno je rychlejší, zábavnější, uvolněnější. Osmdesátky v Lucerně. Osmdesátky v Lucerně? Achjo, člověk dělá kvůli chlapům samý kokoťárny. Zoufalec se někam vytratil. Tanec a nějaká ranní hodina. Začíná svítat. Kafe z mekáče. Východ slunce u Vltavy. ....Jak se dostali oba dva do mé postele, už netuším.

Smyla jsem poslední šminky a posadila se do kuchyně. Brzy se začlo trousit i ostatní osazenstvo mé postele. ON jen přišel, dal si kafe a měl se k odchodu.

- Tak brzo? Vždyť jsme si ještě nic neužili?! –

- No jo holčičky, to jste si měly vzpomenout dřív. –

Usmál se, políbil nás a zabouchnul dveře. Podívala jsem se na kamarádku. Jen tam seděla, přiblble se usmívala.

- Myslíš, že ještě někdy přijde? –

Autor: Klára Hüttlová | čtvrtek 30.7.2009 18:32 | karma článku: 21.61 | přečteno: 5447x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Simona Tišerová

Sociální sítě

Jistě máte také založený účet na Facebooku jako miliarda lidí na světě.Tento účet si zakládají lidé různých věkových kategorií a stal se součástí našeho života.Jak moc náš život ovlivňuje onen Facebook?

16.1.2018 v 22:09 | Karma článku: 5.98 | Přečteno: 125 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Proč takové jméno?

Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. (Lukáš 2,21)

16.1.2018 v 21:35 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 146 | Diskuse

Laďka Sindlerova

Na chvíli opusťme volby

a dopřejme si jednu historku o tom, jak si "užít" pár minut slávy a stát se mediální hvězdou. Snad po tom "volebním zápolení" trochu pobaví. Mně osobně pobavila a vyloudila úsměv na tváři.

16.1.2018 v 21:30 | Karma článku: 9.19 | Přečteno: 205 | Diskuse

Milan Hulík

Entrecasteaux

je pro nefranštináře těžko vyslovitelné slovo, které mě přivedlo nejen k francouzštině a pak k Francii, ale i k hradu tohoto jména, tak pyšně trůnícímu v jižní Francii, kde Bůh stvořil Provence.

16.1.2018 v 12:32 | Karma článku: 8.34 | Přečteno: 172 | Diskuse

Renáta Siemková

Chatrč - Hranice mezi soudem a názorem

Nedávno jsem četla knížku, kde bylo řečeno (mými slovy) nesuď člověka nemáš na to totiž právo, to právo má jenom Bůh a ten se rozhodl, že soudit bude, až přijde ten pravý čas.

16.1.2018 v 12:25 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 170 | Diskuse
Počet článků 75 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2580
Prý vypadám exoticky a mám docela hezký … oči. Miluju umění, muže (někdy, některé) a ženy. Často tlachám v kavárnách a občas hraju divadlo. Jsem naivní cíťa a podle toho tento blog vypadá.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené knihy

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.