"Incredible masala"
Vzpomněla jsem si na něj, když jsem stála v šest hodin ráno ve frontě. Agra. Agra je město, kde je Taj Mahal, taky Baby Taj, nebo Agra Fort a mnoho dalších šidítek, který cucaj z cizinců rupie. Cizinci tu jdou na dračku především.
- Tak co, tak co, pojedete se mnou dneska do Fathepur Sikri? - prudí náš včerejší taxikář už u snídaně. Nechápu, jak se dostal, až do hotelu. – Hele, my se chceme v klidu najíst a do Fathepur Sikri pojedem… Ale bez tebe. –
Před hotelem se strhla rvačka. Náš nový (levnější) taxikář odjel, protože ho vyštípal ten včerejší. Ten, co je drzej jak opice a při snídani mi vlezl skoro i do konvičky s čajem.
Čas od času propadám pocitu, že to tady všichni jenom hodně dobře hrajou. Ten řev, ten bordel i ty podvody a mafiánský války. Že cizinci tu Indii takovouhle chtějí mít a tak Indové předstírají „incredible India“. A pak zajdou za roh a jsou zase „normální“. Směšný. Ale stejně nemůžu uvěřit, že jsem jen nějakých osm hodin cesty letadlem od Prahy. Musela jsem se raketou přemístit minimálně na jupiter. Není přece možný, že s těmahle lidma žiju na tý jedný kulatý zemi.
V patách nám jde včerejší prudil a něco haleká. My hledáme toho ustrašenýho joudelína, který má naši zálohu. V tourist office se strhla bitka č. 2. Prudící taxikář nakonec dostal pár rupií a při odchodu vykřikuje něco nasranýho. Vyděšenej řidič nás odváží do Fathepur Sikri. Do města, který Indové postavili, aby ho v zápětí opustili, protože v něm není voda. Je to tam nádherný a červený.
Taj Mahal je prý po ránu růžovej. Zatím jen čekám v davu turistů. Mám rýmu i když je tu vedro jak v blázinci. Mám taky čas přemýšlet nad tím, jestli Indii miluju nebo nenávidím.
Těžko se zorientovat v tom, co Indie je. Je pokaždé jiná, ale pořád svá a dost přesvědčivá. Během těch několika tejdnů jsem objela pár míst a nejvíc fascinující na nich je, že byly pokaždý jiný - indickym způsobem. Ve všech byl stejnej bugr, ve všech byla uchvacující památka. Bugr a památka leží v těsné blízkosti a symbióze a člověk si říká, proboha jak to tady vzniklo. Jak to, že zatímco v dobách, kdy jsme my stavěli nějaký trapný rotundy, tady sochali chrámy se soškama z kamasutry? Jakto, že zatímco my si dáváme k vánocům nový ipady, tak oni nemají ani na boty? Jak je to možný, že po ulicích běhaj děti v roztrhanym hadru na podlahu, když polovina oblečení, co mám na sobě, pochází z Indie?
Taxikáři, rikšáci a vůbec řidiči mě občas vytáčej do nepříčetnosti. Jeden mě obral už na letišti v Dillí a další rozpoutává mafiánský války v Agře. Tohle není úplně košer jednání… Ale…Možná že bratr taxikáře mafiána sedí někde v továrně a šije šatičky, který já si pak koupim za pár stovek v háemku. Možná tam sedí dvacet hodin denně, možná si vydělá tak dva dolary a možná mu ještě nebylo ani třináct. A je šťastnej, že má práci. Kdo koho vlastně vodírá?
Mohla jsem si přečíst tisíc článků, chodit na sto padesát přednášek a dlouze si povídat se všemi cestovateli světa. Ale tohle všechno, ty podvůdky, mafiánský války, ty lidi, co nemaj na šatičky, i když je ušijou, i ty chrámy, který se tyčej vedle skládek, to je zkrátka indická masala. Masala, ze který mi jde hlava kolem dokola. Která je dost silná, ale taky dost lahodná. Jen si musim zvyknout.
Do růžova vyspinkanej Taj Mahal se návštěvníkům předvede až za půl hodiny a já si pořád nejsem jistá svým pár dní čerstvym vztahem. Brána se pomalu otevírá, stoupám si do fronty pro ženy a vypínám mozek. Za pár chvil uvidim slavný památník lásky. Jasně, o kus dál stojí Ind po kolena v bahně.
Klára Hüttlová
Proč se učíš švédsky? (2. část)
Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem. (První část naleznete tady)
Klára Hüttlová
Proč se učíš švédsky? (1. část)
Sever je zkrátka návykovej. Jednou přeplujete Öresund (slabším povahám ostatně stačí nalodit se v Rostocku směr Dánsko) a jste chyceni. To vám řeknou všichni u nás v kurzu a nejen tam. Vážně. Chcete-li si zachovat jasnou mysl, bystrý úsudek, klidné spaní a i nadále se pohupovat na měkkém obláčku sladké nevědomosti, rozhodně nepřemýšlejte nad severem.
Klára Hüttlová
Koktejly a sny
- Žádní negramotní taxikáři, žádní kokrhající kohouti uprostřed noci, nikdo se se mnou nechce vyfotit, nikdo mi nenabízí úžasný naušničky, netroubí se tady, nedávaj tu super hindy filmy, zima je tu, krysy tu neběhaj... Je to tady strašně sterilní. - Zaúpěla jsem při pohledu na listopadovou Prahu. Taxikář na se na mě otočil a pozdvihl obočí.
Klára Hüttlová
Uměleckoprůmyslový víkend
Chodit na muzejní noc je čistej nerozum. To ví každém malej harant. Vzpomínám si, bylo to před lety, nic zlého netuše, dojela jsem na Staroměstskou a vstoupila do Uměleckoprůmyslového muzea. Temno, mraky lidí, někde v dáli tušené, chabě osvícené exponáty.Dav mě nesl, sotva jsem popadala dech a marně hledala ceduli s nápisem „Východ“. Svůj omyl jsem nakonec rozdýchávala na schodech s výhledem na židovský hřbitov. Snažila jsem se najít pokoj v duši.
Klára Hüttlová
Kolik stojí sex? A kolik láska?
Doba konzumu a nakupování nás mění ve zvířátka. Nejdříve sedíme dlouhé hodiny připoutání ke kancelářské židli, abychom posléze trávili volné chvíle lovem v nákupních centrech. Všechno má svojí cenu – víno z Francie, nový parfém od Gucciho i boty od Baťy. Víme, kde nakoupit levně i kde nakoupit luxusně. Dovedeme si spočítat, kolik utratit za pravou pashiminu a je nám jasné, že ta od vietnamského klenotníka z rohu ulice, je dobrá leda tak na vytření podlahy. Ocenit dokážeme všechno. Ale jaká cenovka visí na komoditách jako sex, vztah a láska?
Klára Hüttlová
Princové a ti ostatní
„Moje kamarádka si pro mě představovala někoho, kdo mě bude na rukou nosit. Ale víte co, svět není ideální! Takhle to přece nikdy není! Proto ona dodneška partnera nemá, já ano.“ Vendula Auš Svobodová. Zaklapla jsem starší číslo časopisu pro ženy. Být kamarádkou Vendulky, už s ní nikdy nepromluvím! Byla moje první myšlenka. A nemá náhodou pravdu? Byla moje druhá myšlenka.
Klára Hüttlová
Láska, sex a další nerovnice
Eva je krásná, vysoká blondýna. Nadto má rozum a sebevědomí. Rozešla se nedávno s přítelem a zatoužila po troše volnosti. Osud jí hrál do karet a na jednom narozeninovém večírku se jí na stříbrném podnose naservíroval parádní úlovek. „Měl krásný modrý oči, tmavý vlasy, luxusní tělo,“ líčila mi onehdy nad skleničkou vína, „prostě jsme skončili v posteli“. A pak ještě podruhé, po třetí, po páté. „Vlastně se mi dokonale hodil,“ pokračovala, „byl hezkej, ale o vztah jsem nestála. Myslela jsem, že on taky ne. Nenapadlo mě, že to bude za půl roku problém.“ Ale byl.
Klára Hüttlová
Sobotní večer s Míšou a Luckou
Vždycky jsem si myslela, že nic horšího než Kája Gottů tady neexistuje. No tak jsem se spletla.
Klára Hüttlová
Místo, kde by chtěl umřít každej
Váránasí je posvatné místo na břehu Gangy. Je to také nejstarší město na světě, pálí se tam mrtvoly, prej to tam má supržůžo atmošku a čas od času by se tam měl vydat každej správnej hinduista. Říkal pán na přednášce. – Pokud pojedete do Indie, tak prostě musíte jet do Váránasí!!! – To ten pán taky říkal.
Klára Hüttlová
Příliš vroucí Khajuraho
Seděli jsme nad skleničkou v kavárně. S kamarádem, zimní večer a pár láhví vína. Počítali jsme naše neúspěchy, marně si lámajíce hlavu, proč jsou všichni tak šťastní a zamilovaní (rozumněj zadaní), zatímco my se ve všem tak podivně plácáme (rozumněj depka). A pak kamarád zdvihl hlavu, upřel na mě svůj kalný pohled a řekl. – Možná to dřív bylo lepší. Rodiče ti vybrali holku a bylo po problému. – A já si vzpomněla na Khalisah.
Klára Hüttlová
Hlavně nepij vodu z Gangy!
Opustila jsem místo, kde stěny chrámů pokrývají nadržení bohové a sexy nymfy. Povečeřela jsem u místního mafiána a jeho sestra mi pomalovala ruce henou. Za dvanáct hodin se proberu u řeky, kde kromě jiného plujou mrtvoly. Jedu ve vlaku. Někde mezi Khajurahem a Váránasí. Někde mezi peklem a rájem. Na oknech jsou mříže a po zemi běhají krysy. Jsem špinavá jak prase, není mi blbě a zatím mě obrali jen o pět set rupií. Jsem v Indii,.
Klára Hüttlová
Óda na mozek, aneb jak jsem se zamilovala do svalnatého teroristy
Vždycky jsem vzhlížela k mužům, kteří omračovali darem výmluvnosti, počtem načtených knih, kreativitou, vtipem a velikostí svého mozku. Že se jim propadal hrudníček, nebo se naopak decánko kulatili, mi bylo šumafuk. Hlavně, že věděli kdo je Modigliani a divadlo pro ně nebyl vopruz absolvovaný za dob základní školy. To že by tyhle sexy mozky měly také sexy těla teoreticky možné je. Prakticky je to naprostá utopie. Ale mě to nevadí, každá chytrá holka jednou pochopí, že nemůže mít všechno.
Klára Hüttlová
Korejské útržky
Do Koreje je cesta dlouhá a složitá. To není jen tak sednout si do letadla a po deseti hodinách se probrat v Soulu. Kdepak. To se nejdřív hraje divadlo – poměrně dlouho, cca 15 let. Spousty času. Spousty zkoušek. Spousty nervů. Pak se nastuduje úspěšná hra, která nadchne pár profíků. Dojatě vám budou plakat v šatně, nandaj vám několik cen a odjíždíte směr národní přehlídka. A teprve tady nastává zlomový okamžik. Přichází pani z divadelní asociace, dívá se tajuplně. Nevíte co si myslet. Paní se dál tváří záhadně a povidá: „Heleďtě, nechtěli byste jet do Koreje?“
Klára Hüttlová
Cartier – střet civilizací
„Milostivá dámo, můžete mi poslat adresu svého nejoblíbenějšího květináře, abych vám mohl poslat tu nejkrásnější kytici? ... Cartier, pane.“
Klára Hüttlová
Koťátka na Rock for People 3
Sice toho drásání o Rock for People mám pro letošek plný brejle, ale přeci nezůstanu nic dlužna své pověsti muzikantské lidušky. I když, letos to vlastně bylo všechno trochu jinak...
Klára Hüttlová
"Jednání s MUSE bylo zdlouhavé a několikrát už spíše nereálné"
Další ze série článků hraju (si na) novinářku, jak nejlépe dovedu. Tentokrát rozhovor s Petrem Fořtem - organizátorem festivalu Rock for People. Pokud tedy máte rádi Rock for People, Petra Fořta (nebo mě), mohou vás nasledující řádky potěšit....
Klára Hüttlová
Samota Jana Buriana v divadle Archa
V neděli večer se rozezněl divadlem Archa klavír. Jan Burian vydal novou desku. Uspořádal křest a pozval spoustu hostů. Depresivně veselý večírek nebyl vůbec špatnou tečkou za nedělním líným odpolednem.
Klára Hüttlová
Tak trochu jiné čtení - Noc literatury
Středeční noc proměnila Malou Stranu v čítárnu evropské literatury. V zahradách, kavárnách a divadlech postávali známí herci s knížkou v ruce a nadšeným knihomolům z nich předčítali ukázky. Nadšený knihomol měl tedy tři možnosti – poznat novou knihu, poznat zajímavé místo, poznat nějakou tu českou celebritku. Inu rozhodování to nebylo mnohdy jednoduché...
Klára Hüttlová
Půjdeme k tobě, nebo ke mně?
Jsem žena. Křehoučká blondýnka, co se brodí ranní rosou, v průsvitné halence vystupuje z mlhy. Jsem dokonalá v každém ohledu. Nerostou mi chlupy, nechodím na toaletu a živým se jen vůní lesních květin. Jsem čistá jako prašan v Alpách. Nepolíbená, na sex nemyslící. Snad jen v intencích nejvyššího spojení lidských bytostí. Jsem přesně taková, jakou mě chcete mít a čekám jen na vás. Na kohokoliv z vás....
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2608x
Seznam rubrik
Oblíbené knihy
- lásky a nelásky: 61 českých spisovatelů o lásce
- Ian McEwan - Betonová zahrada
- Peter Mayle - Provence A-Z
- Ultra Violet - Má léta s Andy Warholem
- Arnošt Tabáček - Adina Mandlová: fámy a skutečnost
- Rudolf Havlík - Nikdo nechce čekat věčně
- Jan Malinda - Ilegální vztahy
- Jitka Gotterová - Tak jde život
- Petra Soukupová - K moři
- Michal Hvorecký - Plyš
- Honza Mach - Pornoherec na penzi
- Anna Gavalda - Prostě spolu
- Jaroslav Rudiš - Potichu
- Martin Fendrych - Slib, že mě zabiješ
- Pedro Almodóvar - Patty Diphusa, Venuše záchodků
- Maxim E. Matkin - Mexická vlna
- Nick Hornby - Všechny moje lásky
- Haruki Murakami - Norské dřevo
- Bernhard Schlink - Předčítač
- A. Hrouzková, E. Krátká - Expanze na Mars
- Jana Šrámková - Hruškadóttir
- Mariusz Szczygieł - Gottland
- Jaromír Konečný - Moravská rapsodie
- Maxim E. Matkin - Půlnoční deník
- Jaroslav Rudiš - Grandhotel
- Josef Škvorecký - Útěky: Lída Baarová
- Michael Cunningham - Domov na konci světa
- Iva Pekárková - Kulatý svět
- Simon Mawer - Skleněný pokoj
- Jozef Banáš - Zóna nadšení
- Sarah Waters - Špičkou jazyka
- Jan Cempírek - Rafinerie
- Tomáš Zmeškal - Milostný dopis klínovým písmem
- Miriam Löwensteinová - V Koreji se Korejcům nevyhneme
- Paolo Giordano - Osamělost prvočísel
- Jaroslav Balvín - Mácha: Deníky
- Elizabeth Gilbert - Jíst, meditovat, milovat
- Jaroslav Rudiš - Konec punku v Helsinkách
- Emil Hakl - O létajících objektech
- Michal Viewegh - Biomanželka
- Ivan Klíma - Moje první lásky (a jiné milostné povídky)
- Klára Mandausová - Slunečnice
- Maxim E. Matkin - Láska je chyba v programe
- Nadine Bismuthová - Vzala jste si psychopata?
- Mikaël Ollivier - Život k sežrání
- Stig Dagerman - Popálené dítě
- Petra Hůlová - Paměť mojí babičce
- Delphine de Vigan - Ani později, ani jinde
- Allain de Botton - Lekce z lásky
- Isabel Allende - Dcera štěstěny
Oblíbené blogy
- Lenka Veverková
- Eva Pallotto
- Mona Maršálová
- Jan Mach
- Jitka Gotterová
- lona.lona
- Lukáš Palán
- Tomáš Fojtík
- Pan majitel a spisovatel
- Petra Horáková
- Iva Pekárková
- Stanislav Wiener
- Ilona Ondráčková
- Rudiš
- Iva Štefančíková